Wilhelm von Humboldt

Friedrich Wilhelm Christian Karl Ferdinand von Humboldt (22. června 1767 Postupim – 8. dubna 1835 Berlín) byl německý (pruský) diplomat, filozof, zakladatel Humboldtovy univerzity v Berlíně, přítel Goetha a Schillera a v neposlední řadě německý jazykovědec, který evropským zájemcům přiblížil baskičtinu.

Mezi jeho nejvýznamnější příspěvky jazykovědě a společenským vědám patří historicky první formulace myšlenek, jež později vešly ve známost jako teorie jazykového relativismu. Jejich základem je stanovisko, že lidé hovořící různými jazyky odlišně chápou svět kolem sebe. Původ jazyka objasňoval metafyzickými úvahami, jazyk je vrozená lidská vlastnost (vychází z Hegela), vytváří duch národa a zrcadlí jeho mentalitu. Jazyk není produktem (ergon), ale aktivní silou (energeia).

Pokoušel se vytvořit srovnávací antropologii jazyků, i proto se jako první z lingvistů zajímal i o živé jazyky. Snažil se klasifikovat jazyky podle jejich struktury, čímž se stal předchůdcem typologie. Jako pruský diplomat se účastnil jednání 6.–7. koalice proti Napoleonovi I. v letech 1813–1815 včetně dohod v Teplicích a Chomutově, jakož i uspořádání ponapoleonské Evropy na Vídeňském kongresu v letech 1814–1815.

Jeho mladší bratr Alexander byl neméně významný německý přírodovědec. Získáno z Wikipedie